Topení v kamnech má u nás tradici, dnešní projektanti s ní ale nepočítají

Ing. Jitka Pokorná

• Narozena 23. 7. 1970 v Domažlicích.
• Vystudovala Střední keramickou školu v Bechyni a VŠCHT obor Technologie silikátů (sklo a keramika).
• Od roku 1997 s manželem provozuje keramickou manufakturu na výrobu keramických kachlů určených pro český i zahraniční trh a dále spoluvlastní firmy dovážející krbová kamna, krbové vložky a příslušenství.
• Od roku 2012 je zakladatelkou a šéfredaktorkou časopisu Kolem kamen, který je zaměřen na tradiční řemesla, zvláště na kamnařinu.
• Je členkou výboru asociace AEVD.
• Je vdaná, má dvě děti.

Michal Bartoška

• Narozen 8. 10. 1982 v Jindřichově Hradci, kde také vystudoval střední odbornou školu.
• Po studiu pracoval v manažerských funkcích v telekomunikačním odvětví.
• Oboru vytápění dřevem se věnuje více než 12 let.
• V současné době řídí a spoluvlastní jednu z distribučních společností a uvádí na český a slovenský trh zastoupené značky krbových kamen a krbových vložek.
• Je členem Cechu kamnářů a předsedou Asociace pro ekologické vytápění dřevem, z.s.
• Je ženatý, má dvě dcery.

Co vás vůbec přivedlo na myšlenku založení Asociace pro ekologické vytápění dřevem?

MB: Důvodů bylo víc. Jednak to, že se dřevo obecně utlumuje na úkor jiných zdrojů tepla – když chcete stavět nový dům, dozvíte se, že musíte mít tepelné čerpadlo a k tomu nějaký záložní zdroj. Automaticky vám je nabídnuta třeba rekuperace a ostatní řešení jako by neexistovala. Ve výsledku to mylně působí, jako že topení dřevem není v pořádku.

Měřitelné statistiky z projekčních kanceláří jednoznačně hovoří o tom, že dvě třetiny projektantů s ním dnes vůbec nepočítají, z dat od stavebních firem zase vychází, že ve 47 % domů už se vůbec neprojektuje komín. Navíc se hovoří o tom, že „se kamna stejně zakážou" – podle statistiky, kterou jsme si nechali udělat nezávislou agenturou, si už teď 20 % lidí myslí, že topení dřevem bude v blízké budoucnosti zakázané! – a neinformovanost v této oblasti je tristní.

Ovlivňují nás různé faktory: Green Deal, Ekodesign, normativy, místní vyhlášky... a neexistuje úřad nebo osoba, která by vám řekla, jak to vlastně je, když všechny ty informace poskládáte dohromady.

obr.: AEVD sdružuje odborníky z mnoha oblastí. Jsou mezi nimi kamnáři, kominíci, výrobci keramiky i žáruvzdorných spotřebičů, technici, prodejci i distributoři. Asociace je napojená na odborníky z mnoha zemí světa. Foto: AEVD

JP: Mysleli jsme, že třeba na Ministerstvu životního prostředí nebo průmyslu bude někdo mít etalon těchto legislativních znalostí jak v rámci ČR, tak v rámci EU a tuto otázku nám zodpoví, a zjistili jsme, že to tak není. I na seriózní novináře teď působí masivní kampaň proti topení dřevem v kamnech, která může mít za výsledek, že toto tradiční řemeslo, které je tu ve velkém rozšířeno od dob renesance a utvářelo naši integritu, vymizí.

Litinová kamna jsou u nás velkým pojmem od 18. století a na to, jak jsme malá země, je u nás velký počet výrobců kamen, jak kachlových, tak třeba krbových. I s přihlédnutím k tomu, jak zalesněná naše republika je, nám přijde škoda vzít teď pět šest století a vyhodit je do koše jenom kvůli špatné informovanosti. Např. v Německu nebo Rakousku je tradiční výroba kachlových kamen zapsaná jako nehmotné kulturní dědictví v seznamu UNESCO, my se o totéž teď chceme pokusit i u nás.

Může se tedy topení dřevem v kamnech plně vyrovnat ostatním zdrojům tepla, a to např. i v nízkoenergetických či pasivních domech?

MB: My nechceme tepelná čerpadla či fotovoltaiku vytlačit z trhu, sofistikovaná řešení tyto způsoby vytápění kombinují, nám jde jen o to, aby se i to topení dřevem bralo rovnocenně v potaz. Každý způsob vytápění má určité výhody a nevýhody, můžete se na to dívat z různých úhlů pohledu. Jedním faktorem je příkon, výkon, účinnost atd., druhým udržitelnost a nezávislost zdrojů a třetím pak recyklovatelnost samotného topného zařízení – krbová kamna lze rozebrat a znovu z nich využít až 95 % materiálů. A vydrží vám v nezměněném stavu třicet let.

JP: Kachlová kamna při správné údržbě slouží po několik generací – některá jsou funkční už třeba 200 let a i u těch novějších není výjimkou funkčnost po tři čtyři generace. Všechno jsou to přitom přírodní materiály, které se těží a získávají na našem území, což je další pozitivní přínos pro snížení uhlíkové stopy. A například takové podlahové topení přináší pro lidský organizmus nepřirozené rozložení tepla – historicky jsme vždycky měli nohy v zimě a hlavu v teple, ne naopak.

Navíc v tuhé zimě mnoha lidem nemusí stačit, takže kombinace s kamny může být ideálním řešením. Za covidu a v energetické krizi jsme vyprodali veškeré zásoby a dodací lhůty se prodloužily z týdnů až téměř na rok – lidi sami přišli na to, že kamna jsou pro ně nejlepší. I při povodních lidi jako první potřebovali teplo nezávislé na elektrickém proudu a stejně tak si historicky staří lidé, když pouštěli mladým bydlení a stěhovali se na výměnek, smluvně vymiňovali, že musí mít v případě potřeby přístup ke kamnům.

obr.: Tradiční výroba kachlových kamen je v některých státech zapsaná jako nehmotné kulturní dědictví v seznamu UNESCO. O totéž chce nyní AEVD pokusit i u nás – nejprve pro Jihočeský kraj a později i pro celou Českou republiku. Foto: AEVD

Jak se tedy jako stavebník mám umět rozhodnout ohledně vhodného zdroje vytápění?

JP: Z procesu výběru se poněkud vytrácí individuální přístup. Když za námi přijde klient, neprodáme mu kamna jako housku na krámě. Proces správného výběru trvá několik hodin, v prvé řadě totiž zjišťujeme, jaký má životní styl. Jestli má třeba vlastní les, jak žije, a podle toho se snažíme najít ideální topidlo přímo pro něho.

Když třeba někdo chce na víkendovou chalupu těžká sálavá kamna, tak se mu to snažíme rozmluvit, protože když je konečně natopí, tak pojede domů. Raději mu doporučíme krbová kamna a ta těžká sálavá spíše někomu, kdo žije třeba v hájence a má přístup ke dřevu. Opačný přístup vede ke zklamaným zákazníkům.

Je třeba zjistit, jaké topidlo je pro daného člověka ideální, poradit mu, s čím se dá kombinovat, a naučit ho topit. Když naučíme lidi topit správně, budeme moct topit dlouho. Dalším důvodem vzniku asociace tedy bylo naučit lidi topit, aby zde topení dřevem zůstalo co nejdéle, protože jsou s ním spojeny i emoce – a ty nám při topení čerpadlem či fotovoltaikou zkrátka budou chybět.

Pohoda se nám ze životního stylu vytrácí, a přitom nám ji vyplavení endorfinů při štípání dřeva a pak koukání do plamenů, ideálně při sezení s rodinou u krbu, dokážou spolehlivě dodat.

Jak toho jako asociace chcete dosáhnout?

MB: Já bych to rozdělil do tří kategorií. První je edukace prodejců a „odborných osob" – máme tisíc živností, které ovládají náš trh, ať už jako prodejci – kteří nemusí projít žádným vzděláním, kamnáři, či kominíci. Když přijde zákazník s představou, co hledá, podstatou správného nákupu je zjistit, kam to hledá. Jestli už má, nebo nemá komín, jestli je to stávající, nebo nový objekt, jak velkou plochu má topidlo vyhřát, jak často... a z toho vám na konci vyjde to správné řešení.

V případě nové stavby můžeme potenciální tepelné ztráty zjistit z projektu, v opačném se dojedeme podívat na místo. Druhou kategorií jsou koncoví uživatelé, pro které chystáme manuál správného používání, který by měli mít k dispozici i kominíci, kteří do jejich domů přichází. Jednáme i s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy o tom, jak sbírat data z jednotlivých vesnic, zjistit nad nimi obsah CO2, vyměnit tam pár spotřebičů a za rok měření zopakovat a ukázat výsledky Ministerstvu životního prostředí. Třetí kategorií je pak výchova mladé generace s ohledem na budoucnost.

JP: Snažíme se lidi edukovat zábavnou formou, pravidelně přidáváme na web obsah, jak topit správně, protože sebedražší výrobek bude k ničemu, když ho zákazník nebude dobře obsluhovat. Máme v plánu komiksovou příručku, pro ty mladší generace pak třeba stolní deskovou hru nebo v elektronické podobě... Vnímáme, že například k ekologii už jsou dnešní mladí mnohem citlivější než třeba moje generace, a o totéž se chceme pokusit i v oblasti správného topení dřevem, aby už malé děti věděly, že vánoční stromeček nebo noviny nepatří do krbu.

obr.: Kamen je na trhu nepřeberné množství, včetně těch esteticky připomínajících historické kousky. Při jejich výběru by však primárně měl rozhodovat vhodný typ právě pro váš domov. Foto: AEVD

To jste mě překvapila. Proč ne? Jak se já jako běžný uživatel kamen dozvím, co do nich nepatří?

JP: Tak v prvé řadě, když jste kamna kupovala, měla jste být zaškolená nebo dostat návod k obsluze. Věděla byste, že některé typy papíru mohou obsahovat až 40 % kaolinu, který neshoří a v kamnech vám zůstane velké množství nespalitelných složek, tedy popela.

MB: To je přesně to, co jsem měl na mysli, když jsem mluvil o správném prodeji. My, když vám přivezeme kamna, tak vám je nejenom nainstalujeme, ale i vám v nich zatopíme. Přivezeme si na to vlastní dřevo, protože 70 % lidí má dřevo na topení nevhodné – třeba už ho tam mají dva roky, ale není přikryté a prezentovat správně spotřebič s vlhkým dřevem zkrátka nejde. A přesně k tomu se chceme dostat – aby nový zákazník informace měl a stávající uživatel spotřebiče je dostal od kominíka.

Aby všichni uživatelé znali základní pravidla – například že s ohledem na ekologii nemají hranici v kamnech stavět od malého dřeva nahoru k velkému, ale právě naopak, a nepoužívat papír, který velmi rychle vyhoří a vytváří mnoho spalin. Navíc bojujete s fyzikou – při inverzním počasí se vám v komíně utvoří tlakový špunt, a když do něj pustíte jednorázové intenzivní teplo z papírové koule, tak vám to u nového spotřebiče v 80 % uzavře spalinovou cestu a bude se vám vracet zpátky kouř. Když naopak dáte úplně nahoru na drobné dříví slaměný podpalovač, tak vám pozvolna ohřeje spalinovou cestu, tedy kouřovod a komín, a kamna postupně získají tah.

To ale úplně převrací naučené způsoby topení, které mají lidi zažité

JP: My je učíme nejen jinak podpalovat – jako se historicky zapalovalo v komíně, ale pro optimální hoření i používat dřevo správně vysušené (s vlhkostí od cca 11 do max. 20 %) a také připravené – se dvěma štípanými stranami, o velikosti zhruba na tři pěsti, tedy cca 33 cm. Hoření je oxidace a pro optimální hoření je potřeba určitá teplosměnná plocha a ta je při malých kouscích příliš velká, čímž okamžitě vzniká vysoká teplota, která proletí komínem a materiály spotřebiče mohou degradovat a snižovat jeho životnost.

To je přesně případ toho stromečku, který je hodně suchý a má velkou teplosměnnou plochu. Výsledkem je vysoká teplota, velká oxidace a ve výsledku tak může třeba popraskat šamot nebo sklo. Nejvíce reklamací na skla máme v lednu, protože všichni topí stromeček. Stejně tak lidé hází do kamen třeba slupky od ořechů – ony taky hoří, ale když už, tak v malých dávkách, aby nevznikala ta rychlá vysoká teplota.

MB: On vám to jednak samozřejmě nikdo ve sledovaných médiích neřekl, pak je tady taky ten fakt, že lidé nečtou návody – tak jako každý na vsi rozumí fotbalu, tak jsou všichni přesvědčeni, že přece umí zatopit. My tady vyvíjíme sofistikované ekologické výrobky, u nichž lidé vnímají především vyšší cenu oproti minulosti, ale už třeba ne posun v účinnosti.

Mnozí naši čtenáři už doma nějaké topidlo používají a nedostali nebo už nemají k němu návod. Řekněme, že třeba já topím dřevěnými briketami. Jak poznám, že topím správně? Existují na to nějaká jednoduchá pravidla?

MB: V ideálním případě byste měla roztápět suchým měkkým dřívím – je lehčí, má menší hustotu, tím pádem se rychleji rozhoří a vytvoří žhavé lože. Základní pravidlo zní: topit ze žhavého na žhavé lože, to znamená poskládáte a zapálíte hranici shora tak, jak jsme si řekli, otevřete vzduch na maximum, zavřete dvířka a necháte to rozhořet, až to celé spadne na žhavé – dosáhnete tak nejvyšších teplot a nebude vám to kouřit.

Rozhrábnete to žhavé rovnoměrně po komoře a přiložíte tvrdé dřevo nebo tu briketu. Důležité pro vás je mít dostatečně vysoké žhavé lože, jinak byste ji tam musela dávat po kouskách, a vědět, na co jsou nastavena vaše kamna. Může to být třeba na 10 kWh, kilo správně suchého a připraveného dřeva má přitom příkon 4 kWh, resp. výkon 3, 25 kWh – vy byste tedy měla přiložit cca 2,5 kg briket, což v praxi znamená zhruba jednu a kousek. Může se vám zdát, že se tam ještě jedna vejde, ale v tom případě budete zbytečně přetápět.

JP: Obecně platí, že když budete mít dobře zvolený spotřebič, suché dřevo a správné množství řeřavých uhlíků – ne lišky, jak říkáme vysokým plamenům, na které se sice hezky kouká, ale při topení nejsou ideální, tak se vám vyčeří sklo i šamoty a z komína vám půjde jen takový ten teplý, téměř nepostřehnutelný vzduch, jako když koukáte v létě na asfaltku. Pak víte, že topíte správně,

obr.: Kamen je na trhu nepřeberné množství, včetně těch esteticky připomínajících historické kousky. Při jejich výběru by však primárně měl rozhodovat vhodný typ právě pro váš domov. Foto: AEVD

A když už jsme u otázky udržitelnosti. Někdo by mohl namítnout, že když teď začneme houfně topit dřevem, může přijít obava z jeho nedostatku. Přece jen bude potřeba více dřeva do staveb, a není tedy žádoucí, aby proletělo komínem.

MB: Nárůst náletového dřeva je proces, který se nijak nezastavuje a jenom roste. I přes obrovské kalamity ve dřevě za poslední dekády soustavně rosteme. Když porazíte strom, tak z něj maximálně 20 % jde na topení. Krajiny jinak použít nelze. Když prodáte hranol, dostanete 7–8 tisíc za kubík, za prkno 4 tisíce a za palivo jen 600 Kč, tak co budete prodávat? Palivové dřevo se navíc nedováží jako plyn ze zahraničí, takže nemá takovou uhlíkovou stopu. Každý si palivo kupuje v okolí svého bydliště.

JP: A na rozdíl od fosilních paliv nám dřevo pořád dorůstá, v České republice stouplo za posledních 5 let zalesnění o 6 %. Důležité je ale zdůraznit, že stavební dřevo nikdo nepálí, topí se odpadním. V 19. století měl každý člověk v každé místnosti kamna, a stejně jsme si lesy nevydrancovali. Od té doby je zalesnění větší a spalování ekologičtější, ne každý má komín a kamna, takže já se toho vůbec nebojím.

Vraťme se na závěr k vaší Asociaci pro ekologické vytápění dřevem, která se snaží v této oblasti edukovat širokou laickou i odbornou veřejnost. Funguje teprve pár měsíců, ale jaký dosah mají její současné aktivity?

MB: Máme tu obrovskou výhodu, že mezi námi jsou kamnáři, lidi z keramiky, kominíci, výrobci, technici, distributoři, máme zkušenosti ze všech zemí světa. Máme díky tomu možnost pomoci s určitými věcmi směrem ke koncovému uživateli i úředníkům na Ministerstvu životního prostředí. Oni i vytvořili webové stránky, jak správně topit, ale kdo půjde takové informace hledat na jejich web? My máme spíš možnost lidi oslovit, s nějakou přidanou hodnotou, aby je to bavilo.

JP: Na našich stránkách www.aevd.cz už teď najdou v sekci Magazín spoustu užitečných informací i obecných pravidel pro správné topení, které neustále doplňujeme. Máme k tomu i kampaň Poleno Povoleno!, která byla myšlena pro český trh, ale okamžitě se ozvali Poláci, Němci i Rakušani, že ji chtějí také, protože je trápí stejné věci jako nás. Videa zjevně fungují lépe než texty, takže i pro tuto edukaci, jak správně topit, zkusíme připravit sérii videonávodů nebo reportáží od lidí, kterým to funguje. Hledáme zkrátka cesty, jak ty informace k lidem dostat pro ně co nejpřijatelnější a nejsrozumitelnější cestou.